Již přes 20 let vytváříme programy směřující ke snížení
recidivy, tím šetříme prostředky daňových poplatníků
a přispíváme k bezpečí ve společnosti.

EN

Chcete dostávat novinky emailem?

RUBIKON Centrum je zakládajícím členem Aliance proti dluhům, která vznikla 4. května 2011 jako odborná platforma, zabývající se problematikou předluženosti. Sdružuje odborníky a experty ze státních institucí a nevládních neziskových organizací, zejména těch, které se předlužeností a jejím řešení aktivně zabývají. Program Aliance proti dluhům byl zapracován i do vládou schválené „Strategie prevence kriminality na léta 2012 – 2015“.

Cíle APD v roce 2014



Aliance proti dluhům

Základní prohlášení

V posledních několika letech se veřejnoprávní, nevládní a profesní subjekty intenzivně zabývají řešením problémů souvisejících s předlužeností osob, které se ocitají v mnohdy neřešitelné sociální situaci. Předlužeností rozumíme stav neschopnosti dlouhodobě a řádně dostát svým závazkům. Důsledky předluženosti jsou hrozivé – pro dosud bezúhonné občany znamenají nezřídka vysoká sociální rizika, ztrátu rodin, domova, psychickou zátěž a u některých z nich dokonce vedou k překročení zákona a prvnímu spáchání trestného činu. U osob již dříve trestaných jsou tato rizika ještě mnohem vyšší. Opakované páchání trestných činů se odráží ve vysokém počtu uvězněných osob, jejichž perspektiva začlenit se zpět do společnosti je velmi nízká.

„Dluhové pasti“ ohrožují zejména nižší příjmové skupiny obyvatel, ale v poslední době se nevyhýbají ani třídě střední. Tento problém se však netýká jen dlužníků, ale i věřitelů, jejichž šance na vymožení oprávněných pohledávek je u takto předlužených osob mizivá. Zmíněný stav je rovněž i problémem státu, který je následně zatěžován dalšími vysokými náklady v důsledku řešení problémů spojených s předlužeností.

V minulých letech byla realizována řada studií a projektů, které potvrzují, že zadluženost je obrovským rizikem zejména pro osoby s nižší finanční gramotností. I přes chvályhodnou snahu některých státních i nestátních subjektů v posledních letech zvýšit povědomí o rizicích půjčování peněz, je pro některé občany již bohužel pozdě.

S ohledem na výše uvedené jsme se rozhodli iniciovat založení široké odborné ALIANCE, jejímž cílem by mělo být předcházet a minimalizovat rizika předlužování pro osoby v obtížené sociálně-ekonomické situaci a také pro pachatele trestných činů a působit tak preventivně proti jejich recidivě.

Jsme přesvědčeni o tom, že v rámci široké odborné platformy bude možné analyzovat nejvážnější rizika a problémy spojené s předlužeností a navrhnout možnosti jejich minimalizace a systémového řešení. Chceme přitom čerpat jak z vlastních poznatků a zkušeností, tak také ze zkušeností dalších organizací, které se fenoménem předluženosti již zabývají. Prostřednictvím našeho společného odborného hlasu pak chceme oslovit zákonodárce a relevantní politické reprezentanty a upozornit je, že popsaný stav je třeba systémově a rychle řešit, aby se předešlo dalším zbytečným sociálním a ekonomickým problémům.

Jelikož je popsaný jev třeba řešit provázaně a systémově navrhujeme jako Aliance proti dluhům otevřít diskusi k možnému zavedení níže uvedených návrhů, která mohou výrazně přispět k minimalizaci a k účinnému řešení výše popsaných negativních jevů.

  1. Rozšiřování a systémová podpora finančního vzdělávání a rozšiřování sítě finančních poraden. A to výukou na základních a středních školách, soustavným vzděláváním učitelů, odborníků, dalším vzděláváním veřejnosti v dané problematice, rozšiřováním bezplatného odborného finančního poradenství, odborného dluhového poradenství a terénní práce včetně zavádění podpůrných programů zaměřených tímto směrem. Cílem je zvýšení finanční gramotnosti obyvatel a posílení prevence nadměrného zadlužování.
  2. Regulace přiměřenosti smluvních pokut při nesplácení úvěrů, půjček a jiných obdobných finančních služeb poskytovaných spotřebitelům a rovněž přiměřenosti zajištění pohledávek, regulace využívání bianco směnek. Podpora přijetí zákona o poskytování právní pomoci. Tato opatření by měla vést k zamezení nepřiměřeného nárůstu dlužných částek v případě, že se spotřebitel dostane do prodlení se splácením, a tedy k zamezení nadměrného předlužování spotřebitele. Přijetí zákona o poskytování právní pomoci by mělo zajistit snazší dostupnost právní pomoci i pro lidi, kteří si placené právní služby nemohou dovolit, a kteří si bez pomoci právníka netroufají svá práva hájit.
  3. Zajištění dostupnosti údajů o závazcích fyzických osob vůči podnikatelům a vůči orgánům veřejné moci. Zvážení právní regulace „registrů dlužníků“. Další diskuse nad posuzováním schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Fyzické osoby by měly mít možnost získat jednoduchým způsobem informace o svých nesplacených závazcích. S ohledem na zkušenosti nevládních neziskových organizací zabývajících se dluhovým poradenstvím se ukazuje jako vhodné znovu diskutovat o povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat bonitu spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.
  4. Zaměřit se na monitoring praxe využívání rozhodčích doložek (dále jen RD) ve spotřebitelských úvěrech po novelizaci zákona o rozhodčím řízení (RŘ) a při jejich pokračujícím zneužívání zvážit jejich úplný zákaz. Rozšířit povědomí o možnosti využívání finančního arbitra, (Projekt Ministerstva financí), o řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů. Novela zákona o RŘ přináší následující změny: RD musí být sjednána samostatně, obsahovat informaci o způsobu určení rozhodce, zahájení řízení, odměně, podnikatel musí vysvětlit, co RD znamená. Soudy budou moci v případě odvolání přezkoumávat i podstatu sporu. Dochází k posílení - námitka podjatosti - rozhodce nesmí mít se stranou žádné nadstandardní vztahy.
  5. Zabývat se možností zavedení alternativních způsobů oddlužení pro dlužníky, kteří se dle současné právní úpravy nekvalifikují pro osobní bankrot (pachatelé trestných činů, osoby nadměrně předlužené). Zvážit také možnosti vytvoření a využívání sanačního fondu např. v rámci insolvenčního zákona. Z tohoto fondu by byli věřitelé uspokojeni dohodnutým procentem na počátku insolvenčního řízení. Dlužník by následně na základě přísně stanovených podmínek splácel poskytnuté plnění zpět do sanačního fondu.
  6. Identifikovat potenciální zdroje financování sanačního fondu, a to např. pečlivým posouzením možnosti financování fondu z výnosů z loterií a hazardních her, nebo od soukromých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, případně z dalších dostupných a transparentních soukromých zdrojů.
  7. Umožnit přístup k řešení úpadku oddlužením i pro OSVČ. Stanovení zákonné úpravy oddlužení manželů. V současné době jsou drobní podnikatelé, (ti, kteří nedosahují obratu 100 mil. Kč, či nemají alespoň 100 zaměstnanců) jediným subjektem, pro který neexistuje možnost sanačního řešení úpadku. Oddlužení manželů není v insolvenčním zákoně nijak upraveno, rozhodovací praxe soudů je velmi různorodá.
  8. Zabývat se tématem informovanosti dlužníka ve vztahu k dobrovolné úhradě dluhu s přihlédnutím k vyváženosti postavení dlužníka a věřitele. Zabývat se případy, kdy výše nákladů řízení (nalézacího či exekučního) je ve zjevném nepoměru k výši žalované či vymáhané částky. To znamená věnovat se problematice povinného zasílání upomínek před zahájením soudního řízení. V kontextu připravovaných legislativních změn týkajících se snižování nákladů řízení považujeme za důležité i na podporu plánovaných změn vést odbornou diskusi k tématu a i s odborníky z řad soudců a advokátů.
  9. Povinnost slučování exekučních řízení pro případ totožných účastníků a povahou totožných pohledávek. Diskutovat za přítomnosti zástupců advokátů a soudců problematiku, kdy věřitel splatné pohledávky žaluje jednotlivě ve zvláštních řízeních, ačkoli mu nic nebrání žalovat tyto pohledávky v řízení jediném. Uvážit případnou možnost motivace žalobce uplatňovat takové pohledávky v řízení jediném prostřednictvím modifikace ustanovení o náhradě nákladů řízení. Stalo se zavedenou praxí některých věřitelů, kteří mají vůči stejnému dlužníkovi více pohledávek, každou pohledávku žalovat zvlášť a také zvlášť vymáhat v exekučním řízení. Touto praxí se tak neúměrně zvyšují náklady věřitele, které v konečné fázi nese dlužník včetně nákladů na exekuční řízení, neboť exekutor si účtuje své náklady za každé jednotlivé řízení zvlášť. V exekučním řízení by mělo zásadně platit pravidlo „jeden dlužník, jeden věřitel, jedny náklady“.
  10. Uvážit vztah mezi přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu a možností nakládat s nezabavitelnou částkou. V praxi se může stát, že dlužníkovi jsou v exekuci prováděny srážky ze mzdy (či jiného příjmu) a rovněž exekučně zablokován bankovní účet. V některých případech to může znamenat, že se dlužník ocitne zcela bez prostředků.