Úskalí digitální i osobní komunikace s úřady

Komunikace s úřady je noční můrou řady našich klientů a klientek. Po letech izolace ve výkonu trestu se potýkají s nesrozumitelností úředních pokynů a s technologiemi, které mezitím pokročily mílovými kroky (a zároveň stále mají své mouchy). Obávají se, že při osobní komunikaci narazí na netrpělivost či neochotu. Je to překážka, které se na cestě k integraci nedá vyhnout, k jejímu překonání však obvykle stačí trocha podpory a vstřícnosti.

S klientem panem V. jsme žádali o superdávku prostřednictvím klientské zóny Ministerstva práce a sociálních věcí Jenda („Jednoduše na dávky“). Sám klient by to podle svých slov nezvládl, nemá počítač, musel by to dělat na telefonu a neví, jak k žádosti přiložit přílohy. Navíc, když mu něco nejde, celkem rychle ztrácí nervy, naštve se, a nakonec to celé vzdá.

Společně s poradkyní tedy přes Jendu podal žádost a již druhý den přišla výzva k doplnění. Klient si s ní sám nedokázal poradit, ovšem tentokrát zaskočila i poradkyni. Systém načetl přes registr obyvatel dítě, které ale s panem V. nežije. Bylo potřeba dítě „odebrat“ z domácnosti, na kterou klient žádá příspěvek. A to právě vůbec nešlo.

Pan V. a poradkyně se tedy online objednali na pobočku Úřadu práce ČR na Praze 10 a následně tam zašli osobně. Na pobočce to fungovalo hladce – při objednávání obdrželi kód, který se zadává na terminálech. Na pobočce byly 3 terminály, u kterých stáli 3 pracovníci a pomáhali kódy zadat. Následně dostali vyvolávací číslo a šli se posadit do klientské zóny, kde bylo otevřeno několik přepážek, takže nemuseli čekat dlouho. Jednání pracovnice úřadu práce bylo příjemné a srozumitelné. Celé jim to zabralo asi 30 minut.

Nyní má klient vše doloženo a čekáme na přiznání superdávky.